Цялата активност

Този поток се обновява автоматично   

  1. Earlier
  2. Závěť Ducha Beinsa Duna POSLÁNÍ NÁRODU MÉMU — BULHARSKÝM SYNŮM RODINY SLOVANSKÉ Podané prostřednictvím Učitele 8. října L.P. 1898. Poslyšte slova Nebeská: Bratří a sestry domu slovanského, rodu mučednického, plemeno nesvárů, duše a srdce budoucna, Život a Spása přítomnosti, nositelé a ochránci míru, synové Království Božího, poslechněte Slovo: Nebe vám přiděluje svatou povinnost v Království Pokoje, které přichází a blíží se ve své síle zaznamenat velkou událost v existenci tohoto světa; a pokud se ukážete věrnými od nynějška této ušlechtilé a sváté Výzvě, která na vás čeká, věřte tomu, sám Bůh všech Sil vás korunuje slávou a vznešeností vašeho života a zaznamená vaše jména ve Svrchovaných knihách vyšších světů, které pomáhají prospěchu Vyššího svátého počínání velkého osvobození. Čeká vás slavná budoucnost, která přichází nikoli k záhubě a zničení života, ale aby jej vzkřísila k jeho dokonalé úplnosti. V tomto životě jsou pozváni se účastnit všichni vybraní lidé a národy, které vytváří květ nových generací lidského rodu. Váš čas se blíží, vaše zkouška končí, okamžik vašeho poslání nastupuje a minuta v životě nastává, abyste se probudili a vstoupili do života blaženého, který začíná v této zemi, jež prošla tolika utrpeními. Já jdu se shora, z vyššího příkazu Božího – vašeho Nebeského Otce, který mě pověřil tímto Posláním, abych vás varoval před špatnou cestou a abych vám zvěstoval Pravdu života, která sestupuje z nebeského śidla věčného světla, aby ozářila každý rozum, aby vzkřísila každé srdce a povznesla a obnovila všechny duše - vybrané děti pravdy, určené vytvořit zárodek Nového lidství, jemuž Slovanská rodina, koleno Judovo se stane ohniskem. Vůdce - spasitel, vyvolenec Sionu Království Božího, bratr trpících, přijde s celou svou silou a duchovní celistvostí a změní podobu tohoto světa. Zanedlouho zaujmete vysoké místo v řádu vykoupených vyšších světů, které postupně stále přichází jeden po druhém v jednu novou sféru svrchovaných světů. V Nebesích Božského přikázu, do kterých i tento váš svět už přistoupí kupředu společným krokem, aby zaujal své místo určené Nejvyšším Biskupem mezi ostatními. Váš vstup do těchto nekonečných hranic Nového Království věčných světů bude oznámen poskytnutím symbolu Nejvyššího Pána, Vládce a Krále nadevším. On se s vámi setká i se všemi anděli, kteří vás přijdou přijmout radostně a vesele jako spoluobčany Věčného Království, jehož síla a sláva je věčná. Nezármucujte Boha svým chováním, nepochybujte o jeho Pravdě, kterou vám nese z Nebeského sídla jako projev Jeho věrnosti a lásky k vám. Vzdělávejte se, vzchopte se, poznejte pravdu o životě. Ten, od něhož jste zrozeni nad vámi bdí. Jeho jméno znáte. Neváhejte, nerozmýšlejte se, ale zahoďte svou malomyslnost a nedostatek víry a přijďte k věčnému světlu života, abyste pochopili věčnou cestu Boha, který vás zvednul z popela nicotnosti ke slávě a velikosti nesmrtelnosti. Neklamte sami sebe, ale udělejte místo pro Toho, kdo vám dává život. Před Ním: děti, pokolení, národy nezhynou, nýbrž se obrozují a přemění a přerodí tímto tvořícím Věčným Duchem, který uvádí do pořádku vše v tomto velkém Božském světě. Obrození a požehnání je velký dar, který vám pomáhá se upevnit, vstoupit na cestu světla, kde sídlí mír a láska na každém kroku. Je to mocný věčný pohon života, který pozvedá všechny pokleslé na duchu. Je cestou spásy, na kterou se vydává neblahý lidský rod, vyzván Nebem k dalšímu hrdinskému činu, kterým se dokončí, vše co je určeno. Cesta, na kterou přicházím vás vzít, abyste vstoupili do Království Božího, abyste mu sloužili, je cesta věčná; cesta plná všech darů života; po ní vystoupali všichni hodnostáři a tváře nebeské před začátkem této samotné věčnosti, která nemá začátek ani konec. A mezi vámi a cestou Nebeských tvorů existuje veliký prostor, který není měřitelný žádnou mocnou silou, a přesto existuje neviditelná spojitost, která vše svazuje do jednoho nerozlučného bratrství. Tímto spojením je láska Věčného neviditelného Boha — Zdroje života. Tato nepřekonatelná láska Toho, kdo vás miluje a pečuje o vás, mě přivolala se shora, abych přišel pomoct vám v této těžké době, která nastává naposledy v tomto světě. Před vámi stojí velké nebezpečí, které se chystá zničit vše, co je sváté, zasázené rukou vašeho Nebeského Otce. Proto jsem přišel do tohoto světa, abych vás osobně vedl během této nejnebezpečnější chvilky v životě. Ukažte se jako muži pevní a rozhodní, věrní svému poslání, vyzbrojeni a připravení ke sběru. Provádějte každý den svá potřebná cvičení, aby zvítězila pravda, nyní je vhodńa příležitost, aby se ukázal vyvolený národ, sémě Královské, jehož je Bůh všech sil panovníkem. Jdu podpořit slovanský rod, jemuž je dáno triumfovat nad všemi jeho nepřáteli, kteří mu brání v cestě jeho velkorysému poznání, kterého se snaží dosáhnout a jeho poslání, které mu bylo určené Svrchovanou prozřetelností. Čas se blíží a je u bran tohoto světa. Pravda zvítězí a bude nastolena ve své úplné kráse, která rozzáří tento svět nebeským světlem. To je den Pravdy, ve kterém jste se narodili pro Jeho slávu. Poslechněte si Jeho hlas, jde se shora, zvedněte své oči a podívejte se na to, co vás čeká; nastavte své uši a poslechněte sladké písně, příjemné hymny, majestátní chorály, písně andělů, které se připravují na tento slavnostní den. Slyšte, víra je první krok při vstupu do Nového života, je první podmínkou v úzké bráně přijetí, je prvním plodem Lásky, který máte přinést k Ohništi Otcova oltáře. Nezbývá čas se pouštět do prázdných debat o minulosti, ze které nemáte užitek, pokud se nepoučíte z chyb, abyste narovnali současné. Vaše znovuzrození potřebuje poctivých a ctnostnich lidí, jenž scházejí. Nyní je pouze na povrchu a nikoli v hlouby, dočasné a nepodstatné, které nemůže přinést očekávané dobré výsledky. Tento národ má do nebevolající potřebu být veden a řízen svátými a bohulibími hodnotami už odpočátku, nezbytných pro jeho úspěch. Tyto zásady určil již dávno Bůh, Jenž se stará o blahobyt všech jeho rodin; a tyto hodnoty jsou zakotveny ve vaší duši. Při obrození národů rozum a srdce musí jít současně, láska a ctnost společně, sila a rozum mají spolu vést a řídit cestu jejich dobrých snah. Mimo těchto podmínek je vše nenávratně pro ně ztracené. Proto je nezbytné, abyste se zastavili a zvážili svou situaci, ve které se nacházíte, abyste se vyhnuli společńemu zničení, které visí nad hlavami vás všech. Přicházím do tohoto rozvráceného světa v rozhodném okamžiku, abych uplatnil potřebný vliv a zachránil vás od této zničující cesty, po které se národy na zemi vydaly neuváženě. Vězte, že v případě, že zavrhnete mé dobromyslné rady a budete odporovat mému Božímu přikázání, které vám dávám, ale protože jste blízcí mému srdci, použiji další opatření, mnohem horších, kterých mi bylo uloženo použít v případě vašeho neuposlechnutí Božích přikázání. Vy se nacházíte pod mou ochranou a jsem povinen vás vést a vychovávat ve znamení slova Pravdy. Jsem vašim ochráncem a vrchním vůdcem v Nebeském království. Když jsem vstoupil, abych vás přijal pod svou ochranou, předpokládal jsem všechny těžkosti, které mi čas vytvoří do doby než vás přivedu na bezpečné místo. Vím kolik překážek, kolik neúspěchů mě potká spolu s vámi v této velké bitvě, ale můj duch se nevzdá svého úmyslu. Má láska k vám mi nařídila mou povinnost. Vstoupil jsem, abych vás vzal pod mou svrchovanou ochranu. V této dávné minulosti váše duše nebyly vůbec krásné, která by mě přivábily vás milovat. Byli jste nelibí navenek, a kdo vás spatřil, tak se odvracel od vašeho neotesaného srdce. Přes tuto vadu jsem vás vás neodmítl, ani jsem vámi neopovrhnul pro váš hrubý vzhled, do kterého byla oděna vaše duše, nýbrž jsem se do vás úplně zamiloval svým dobrým duchem, který se snažil proniknout a najít nějakou boží vlastnost, nějakou ušlechtilou stránku vaší duše, aby ji mohl zpracovat a rozvinout, aby přinesla hojné ovoce a vypěstovat ve vás čistou povahu, svatou a vznešenou, aby vám umožnil vstoupit do rodiny prvních národů, které Bůh všech sil vybral splnit jako Svou věčnou a svatou vůli. Dnes nadešel čas začít řešit hlavní osud tohoto zkaženého světa, kam Nebe přichází učinit zásadní a velikou přeměnu a to brzy, v Novém století, které se blíží, aby poznamenalo nové stránky života na zemi. Proto si přeji vás připravit, neboť jste pochybili kvůli vaším nynějším zločinům a národním hříchům z minulosti, pro které bylo nutné, abyste přinesli mnoho obětí a strpěli trápení než se smyje a pročistí vaše ohavnost, kterou jste podráždili Boha, aby odvrátil svou tvář od vás a ponechal vás těžké zkoušce doby, abyste si uvědomili a litovali své hříchy, které zpřetrhaly sváté nitě Jeho Lásky. Ale Bůh se věčně nehněvá; Jeho milost je nekonečná, jeho milosrdnost zůstává navždy s těmi, jež Jej milují a jeho požehnání setrvá. On vás povede během všech těch temných dob pevnou rukou a jeho oko nad vámi bude bdít, když půjdete nebezpečnými cestami tohoto světa. V tom, Já — váš nejvyšší Ochránce, vynaložim velké úsilí a oběti, abych napravil vaši minulost, abych vás vychoval a oblékl do krásy Navěky, která vám byla udělena. Proto jsem svolil svolat z dálky, z konce nebes, oba bratry, světla slovanského rodu a dát jim slovo Pravdy a slovo Života, aby vám jej přinesli a ukázali vám mou cestu, která vás dovede do Věčného Světla, ve kterém se nacházím; Světlo života, které jsem vám poslal, abyste žili věčně v něm, které svět nepřijal, ale jej odmítl a zradili mého Vyvoleného Ježiše, haněli urážkámi a smrti, protože činy tohoto rodu byly záludné. Ale zrádci mého odkazů byli odměněni za své bezpráví a od teď vše končí. Pravda je věčná, můj Otec je stálý, jeho věci jsou neodkladné, vy jste Můj lid. Bůh hledal dům pro sebe a Jeho volba padla na slovanský rod, který Nebe miluje pro jeho Božskou ctnost. Proto jsem vám poslal dva Moje služebníky, aby vám zvěstovali radostnou zprávu a opustili jste temnotu zdejších pohanských bohů. A byla radost obrovská ve světě světla, když Bůh položil znak Svého velkého jména a vložil Svého Ducha do vašich srdcí věčnou závětí. Zjevili se vašemu tehdejšímu vládnoucímu Panovníkovi a sdělili mu vůli Nebeskou přijmout Mé Vyslance Nové závěti a ten poslechnul můj hlas a představil se Mi, aby se stal zakladatelem vašeho duševního znovuzrození. A říkám vám, že se v domě slovanském nenarodil pokornější a upřímnější Panovník, který přijal s neochvějnou vírou daný slib podobný slibu Abraháma, který neušetřil svého syna, ale obětoval ho Bohu, takto se zachoval dle božího přání váš Panovník a otec národa slovanského, který dal oči svého prvorozeného jako oběť Bohu, jako dar Bohu, jako důkaz své stálé věrnosti Jemu. Od tohoto dne se konalo provolání dané Bohem všech sil, který rozhodl dle své neomezené moudrosti proslavit s vámi společně celý slovanský rod, ve kterém Hospodin Všemohoucí žije a jemuž ukládá zaujmout první místo v Jeho Království, které již vstupuje ve své síle do tohoto trpíciho světa. Pochopte neměnnou pravdu, že povznesení slovanského rodu je povznesení potřebné pro všechny, které Bůh sám činí pro svého vyvoleného, Vůdce Spásy, který se brzy objeví mezi vás v plné své slávě a síle, aby znovu nastolil věčné Království Míru, Království Boží na zemi. A ten, který zpochybňuje vaše prvenství od teď, jako by tvrdil, že samotný Bůh zpochybňuje Mě; mám moc poskytnout to komukoliv, komu budu chtít a pokud Já dávám ze své dobré vůle, kdo je ten, jež se mi vzpírá a říká mi, co činím? Ten, který se opovažuje, ať vystoupí a zkusí svou sílu a uvidí. Jsem jediný a Mé slovo je pevné a jsem věrný pravdě na všech svých cestách. Mé slovo je nezpochybnitelné. Bůh je váš panovník. On je váš ženich, který vám posílá své dary, a jež má z vás radost jako ženich z lásky, kterou jste přijali vírou v Něj, Jenž je Král nad Králi a Panovník nad panovníky. Právě proto přicházím z odvěkého sídla, abych vás nasměroval k dobrému a svátému životu, abych vás ochránil, abyste neudělali znovu chybu proti svrchované vůli Nebe a abyste nebyli odmítnuti jako v minulosti, kdy svou libovůlí jste se znelíbili Bohu a ten vás nechal upadnout do rukou vašich nepřátel, kteří přišli z daleka, aby vás potrestali pro prohřešky a splnil vůli Nejvyššího soudce nad vámi. Ale v tehdejším vašem pádu Jsem vás podpořil Svou Láskou, protože jste nebyli úplně odmítnuti Tím, kdo si vás vybral. A v dlouhověkém otroctví jsem vás stále vedl po cestě utrpení a pokory a učil jsem vás napravit svůj život, uvědomit si své hříchy, litovat a obrátit celé své srdce k Bohu vašemu, se kterým jste spojeni v manželským svazkem k čistotě a bezůhonnému životu. A ve všech vašich utrpeních a zkouškách jsem vás podporoval svou rukou a dodával jsem vám sílu a moc ducha, abyste se úplně nevzdávali duševně a ztratili se v bahnu zoufalství. A se všemi silami, které mám, jsem se ujal vytvořit vaši duši čistou a bezůhonnou s povahou Božskou. A na konci vaší dlouhověké zkoušky, když Nebe rozhodne dle Vyššího uvážení Boží prozřetelnosti, aby vás zbavilo těžkého otroctví, byl Jsem prvním, který se vás zastal, abych vás vysvobodil a předpokládal jsem, že využijete mé dobročinnosti, abyste napravili minulost; ale vy jste zneužili daru svobody. Ale Já jsem vaše osvobození začal a nasadil jsem všechny mocné síly do práce k dosažení a realizaci velké myšlenky, kterou musím dokončit v nejkratší době, která čeká na Můj nejvyšší příkaz. Vaše rozpory, váš znovu rozvracený život pozastavují svaté rozjímání, které mám na srdci pro vaše dobro a dobro celého rodu lidského; ale vše má své hranice, to musíte vědět. Během těchto posledních let vašeho znovu nastartovaného života jsem vás sám vedl bezpečně do tohoto okamžiku a vynakládal jsem nejvyšší úsilí ochránit vás před mnoha nebezpečnými nepříjemnostmi. Pějte chválu Bohu, že nepatří k těm, které lze přemoci. Přichází čas a je to nyní, kdy ochutnáte mou sílu a poznáte, že Já jsem Bůh, kterému nelze lhát, ale vy jste národ nespoutaný, který nespatřuje, kde se schovává jeho dobro. Slabým článkem vaší duše je společná neshoda a rozpory, které brání svatému počínání slovanského rodu, ale jsem věrný práci Tomu, který mě vyslal. Pro Něho není překážek, není těžkostí, vůle Jeho je vůle věčná a neoblomná a vše, co řekl, se stane, ale nikoli během vašeho života, pokud se obrátíte dozadu, jako národ Izraele v poušti a ponecháte své kosti jako oni pro svou malomyslnost a celkovou nevíru. Ale nová generace, kterou sám Bůh všech sil pozvedne, uskuteční Jeho úmysly, předurčené ke splnění. Může zrychlit a zpomalit chod vašeho počínání, pokud se oddáte zahálčivému životu zkažených národů a to způsobí, abych více bděl nad vámi, abyste se znovu neodvrátili a spadli do léčky lsti, přičemž tento pád vás může stát život. Toto mě donutilo přijít dolu mezi vás, abych se zaručil znovu napravit a odebrat pekelnou nenávist k vašemu bratrskému rodu, který pro vás učinil nesčetné lidské oběti; je to svátá Rus, jíž Bůh určil velkou budoucnost, aby splnila Jeho vůli pro vaši slávu a slávu Jeho Království. Přijměte od ní daň jako Malkísedek od Abraháma, který ho bláhořečil. Dnešní sílu a slávu vám dlužím, toto jsou Boží nařízení: jeden sází, jiný žne, na konci všichni se podílí na Boží blaženosti. Dnes je pekelná zloba odklizena, chod věcí nabírá jiný směr, pekelné síly ustupují z prvních řad bitevního pole, rušitelé Božího míru budou potrestáni všude a Jeho pravda se opět zjeví na zemi. Království, které znovu nastolím, není královstvím nenávisti, ale lásky; zvedněte pohled a podívejte, že svět je pastvou. V krátké době potvrdím pravdivost svých Božích slov. Ještě jeden veliký čin a všechna srdce se otřesou a moudrost světa nastane jednou pro vždy. Nebe jako důkaz své přízně vám poskytlo svátou záruku velké milosti a lásky, která vás ochrání navzájem od tohoto dne, ve kterém je dána odpověď, začíná vaše vykoupení a varuji vás, abyste chránili to, co buduji, abyste jej nezničili, protože je sváté a pokud se pokusíte rouhat, pošlu na vás tři zla: hlad, mor a zkázu a nebudu mít s vámi slitování, ale budu vás soudit a vždy si budete pamatovat, co Bůh řekl. Chraňte Má slova. V této záruce, kterou jsem vám svěřil _ spočívá vaše budoucnost, on je vašim Desaterem , nadějí a životem vašeho rodu. Poslechni mě, Rode Slovanský, abys mi byl svědkem, že jsem ti to pravil. Obracím se k vám nyní, mí služebníci, vůdci, učitelé, také k vám pisatelé, farizeové a pokrytci a nařizuji vám, abyste nerozvraceli Můj národ, který jsem vám svěřil. Přestaňte chodit špatnými cestami, je čas, abyste si uvědomili, že je třeba vést můj národ po cestě pravdy a neuvádějte jej do omylu, pomáhejte bezmocným v jejich trápení a nezraňujte chudé. Vzdejte se bezpráví, zahoďte nepravdu, zanechte rozvrácení, protože se Bůh nemůže dívat na toto nevlídné počínání, které se děje všude před Ním. Jeho trpělivost překročila své meze, byl jsem povolán, abych ukončil nevyléčitelné zlo. Popřemýšlejte do doby, aby nebylo pozdě, že přichází doba i nyní je čas, kdy bude pozdě mě hledat, přemýšlejte, o nedostatku víry, která se vás zmocnila, a jež vám nepřinese žádné dobro. A nyní podruhé přicházím z doby, kdy jste se stali mým národem, abych vás spatřil na vlastní oči, jací jste navenek, jak žijete, a Můj duch je dojatý tímto smutným obrazem. Jste k politování vy, pro které jsem obětoval vše získané: život, slávu a čest, zneužili jste Mou dobrotu a Mou lásku. Přede mnou stojí mnoho vašich nešťastných bratrů a sester, znásilněných a okradených vámi samotnými. Jděte za nimi a svěřte jim své hříchy a nastolte mír každý se svým blízkým. Tento den, ve kterém přijdu, abych se vám ukázal v Mé plné slávě a přeji si, aby byl dnen radosti, nikoli dnem smutku, dnem určeným Bohu Mému. Jsem Elochil, anděl zprávy Hospodinovi. Sděleno 8. října L.P. 1898, Varna – Bulharsko Opis z tištěných svazků po opravách (5 stran) bratrem P. Kirov dne: 30. května, sobota večer, 1. června, pondělí večer a 3. června, středa večer, 1915 roku, město Burgas. Opsal: М. Sotirov. Превел от Български Иво Хопев
  3. Žitné zrno (2. beseda ze sborníku nedělnich besed Učitele Petra Danova uveřejněného pod názvem Síla a život, Královská dvorní tiskárna, Sofie 1915) Pravím vám, jestliže žitné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek. (Ev. Jana, 12:24) Žitné zrno je symbolem lidské duše. Představuje dlouhou historii vývoje Přírody. Kdybyste dokázali rozevřít list žitného klasu, prostudovat jeho historii, zatoužili byste porozumnětp plně i historii lidské duše. Tak jako žitné zrno padá na zem a zmírá, tak jako vyráží, vyrůstá a dává plod, totéž se děje s lidskou duší. Pro vás možná představuje žitné zrno něco zanedbatelného, co nemá velkou cenu – jedna šestnáctitisícina kilogramu. Na kolik byste ocenili jedno zrno, kdyby jeden kilogram stál jeden groš? Avšak v žitném zrnu je síla, potenciál, duch sebeodříkání, s nimiž chrání sebe i druhé.. Když se usadíte k prostřenému stolu nepřemýšlíte o žitném zrnu. Netušíte jakou radost do vás vnáší, jakých myšlenek je nositelem. Neznáte jeho původ. Lidé si ho neváží, slepice také ne – nikdo si ho neváží. Představuje však velké tajemství ve světě. Co se skrývá v žitném zrnu? Je symbolem života. Když si vezmeme počáteční bulharské písmeno (Ж = Ž), kterým slovo začíná, odpovídá plně žitnému zrnu: dole dvě nožky - kořeny, nahoře dvě větévky. Když ho zasejeme, ukáže nám kam směřovat. Žitné zrno nám říká, že máme směřovat k Tomu, z Koho jsme vzešli – k Bohu. Abychom směřovali k Bohu, musíme se rozvětvit, rozkvést, poskytnout obživu pro svět, tzn. „pomáhat a obětovat se pro své bližní, jako to činím Já“. Proto říká Kristus na jiném místě: „Já jsem ten živý chléb, Který sestoupil z Nebe.“ Z čeho vzniká chléb? Ze žitného zrna. Dnes lidé říkají, že jejich život není šťastný. Nikdo tady není spokojený – ani panovníci ani knězi. Ať to vezmete od nejvyššího po nejnižšího, každý něco chce. A i když to dostanou, stejně nejsou spokojení a chtějí zase. Zeptejte se jich, proč jsou nespokojení. Hledají něco více. Ale vraťme se k historii žitného zrna. Kdybyste ho zaseli do země, co byste řekli být na jeho místě? Řekli byste: „Skoncuj to s námi, odstraň z nás život, nechej nás shnít!“ Ale v žitnem zrnu je více víry než v nás. Když je zahrnuté v půdě, tlí a rozpadá se. Ale najednou pochopí řeč Slunce a sotva se objeví první paprsky, řekne si: „Nezhynu, nýbrž oživnu a vydám užitek druhým“. Zrodí se v něm energie a začne se upínat k Slunci. Nasadí plody a uzraje. Ale lidé ho nenechají. Vezmou srp a posečou ho. Jeho utrpení nekončí. Poté, co ho požnou, utáhnou do snopů, nabodnou na vidle, nahodí na vůz, zanesou na mlat a složí jeden na druhý do kup velkých jako hora. Pak přes něho přejedou s koňmi a vymlátí v mlátičce. Co byste na to řekli, kdybyste byli na jeho místě? Tímto procesem prochází i lidský život. Ptáte se: „Proč máme procházet tím vším?“ Člověk si má vzít z příkladu s žitným zrnem poučení. Mlátička přestane mlátit a kopyta koní nad zrny utichnou, zrno sesbírají a složí do sýpky. Ale jeho muka ani tady zase nekončí. Prosévají ho, špatná zrna padají dolů, dobrá zůstanou nahoře, uloží ho do pytlů a šup s ním do mlýna. Tam ho vsypou mezi dva těžké kameny a rozdrtí napadrť. Kdybyste byli na místě žitného zrna, co byste řekli? „To že je život a svět, který vytvořil Hospodin!“ Ale žitné zrno má velkou trpělivost. Říká: „Ještě o mně uslyšíte!“ Vyvezou ho z mlýna jako mouku, přivezou domů, ale ani tady ho nenechají v klidu. Přihrne se žena se sítem, začne ho prosévat, něco vyhodí, ostatní vsype do mísy, přidá kvas a těsto důkladně zaděla na chleba. Být na místě žitného zrna, řekli byste: „Tím je naše utrpení u konce.“ Nikoliv! Když těsto vykyne, hupky s ním do pece a když ho vytáhnou, máme před sebou přenádherné bochníky. Kdybyste byli na místě žitného zrna, řekli byste: „Konečně naše strádání skončilo.“ Jenže uplyne jen chvilka, začnou ty nádherné bochníčky rozkrajovat a jíst. WŽitné zrno se tak dostane do žaludku a vytvoří mízu, která pronikne do našeho rozumu. Co se stane pak? V našem mozku vzniknou veliké myšlenky, v našem srdci – nové tužby. Žitné zrno přináší šaty, do kterých se obléknou naše city a ty se přenesou do pera spisovatelů a básníků či do smyčce houslisty. Hle, co všechno je díky žitnému zrnu. Kdyby ale to zrno neprošlo procesem svého rozvoje, nikdy bychom se nestali svědky těch nádherných událostí v přírodě. Proč? Protože žitné zrno nám dává sílu dívat se a vidět. Proto Kristus říká: „Já jsem živý chléb.“[1]Aby byl člověk živ, musí být ve spojení se svým prostředím, aby v něm mohl pomáhat a druzí mohli pomáhat jemu. Tak jako tím procesem prošlo Žitné zrno, tak se i my máme obětovat stejným způsobem. Přinášení obětí není zas tak těžké. Obraťme pozornost k historii Kristova života a k historii židovského národa. Jak si vysvětlit rozpor, že nějaký národ čeká tisíce let, až jeho Vykupitel, jeho Král přijde a dá mu svobodu. A když se opravdu objeví, židovští knězi a veleknězi proti Němu podají stížnost? Řekli byste, že kdyby Kristus přišel dnes, postupovali byste lépe. Pochybuji. Uvedu vám příklad. Podívejte se, jak se vůči sobě chovají muž a žena, a můžete si odvodit, jak byste se asi chovali ke Kristu. Když se ve světě objeví Pravda, nebude ve svátečních šatech, ale v těch nejobyčejnějších. Tak se i Kristus objevil mezi Židy v prostých šatech. A to je důvod, proč lidé nedokážou pochopit Pravdu. Takové jsou zákony na tomto světě. Ale je i jiný zákon ve světě, který se projevuje ve slunečním světle. Když Slunce začne svítit na všechny zárodky a tvory na Zemi, světlo, které člověku způsobuje radost a veselost, u jiných probouzí nenávist a zlobu. Světlo, jež někomu přináší dobrou náladu, v jiném vyvolává ukrutnost. Světlo a teplo přivedou vlka k myšlence najít ovce, které by mohl sníst; zloděje, že začne přemýšlet, jak vás okradnout; člověka, který se snaží konat dobro, že začne přemýšlet, jak někomu chudému pomoct. Dejte žitné zrno slepici a té se vytvoří krásná pera; dejte ho praseti a tomu se vytvoří krásné štětiny; dejte ho vlkovi a tomu se vytvoří krásné zuby a drápy; dejte ho rybě a té se vytvoří krásné šupiny. Fyziologové nedokážou vysvětlit tento jev. Každý tvor využívá jídlo, teplo a světlo v souladu se svým vývojovým a rozumovým stadiem. Tento zákon můžete pochopit, když si ty dva protiklady světa vyzkoušíte. Nevysvětlí vám to, proč v lidech existuje zlo, proč dávají přednost nenávisti před láskou, lži před pravdou. To vysvětlit nedokážeme. Mnoho otázek „proč“ zůstane nevysvětleno. Bulharským slovem „proč“ se tážeme a myslíme tím „já chci“. Proč máme chtít? Existuje zákon, který praví, že máme směřovat k pokroku. Kristus říká, že pokud žitné zrno padne na zem a neumře, zůstane na světě samo. Co znamená v životě osamocenost? Je to to nejtěžší utrpení, jaké člověk může zakusit. Rozmnožování je smyslem života. Všechna trápení na světě mají příčinu v tom, že lidé chtějí žít jen sami pro sebe. Každé zlo se rodí z přání žít si sami pro sebe, stát se středem světa, a v Božských zákonech je to nemyslitelné. Naše myšlenky a tužby ztroskotávají, protože je stavíme na písku. Na světě můžeme být šťastní jen tehdy, žijeme-li pro Hospodina. A je třeba pro Něho žít. Zdůvodnění nalezneme v samotné přírodě. Když Slunce ráno vychází, vychází pro všechny, protože všechny miluje. Je vnímavé ke všem bytostem od nejnižších po nejvyšší, a proto k němu všichni pozvedají zrak. Odtamtud přichází energie, která vás křísí a pozvedá. Ale říká nám snad Slunce, že do něho musíme vstoupit? Říká nám jen to, abychom využívali blaha, která nám dává, a tak jako ono ozařuje svět, abychom i my šířili světlo a probouzeli vše, co nás obklopuje. V našem rozumu přetrvávají některé zvrácené postoje, jež jsou pozůstatkem našeho individuálního života. Například vejdete do domu, ve kterém je jen jedno jediné okno. Přijde dalších dvacet třicet návštěvníků a vy jim řeknete: „Vy se nemáte co dívat, dívat se chci já.“ A díváte se na Slunce, a všichni ostatní jsou o jeho světlo ochuzeni. Vy je ale máte vyzvat, aby se i oni podívali, a popřípadě jim ukázat cestu ven z domu, aby mohli přijímat světlo. Proto taky není dobré, když je člověk v příliš velké společnosti, protože nikdy nejde zařídit, aby všichni mohli využívat sluneční světlo a teplo současně. Je třeba jim umožnit, aby vyšli ven. Proto Kristus říká: „Kdo miluje sebe, ať vyjde ven.“ A na jiném místě: „Kdo miluje svého otce a matku více než Mne, není Mne hoden.“ Když se někdo přiblíží k oknu příliš, zakryje výhled ostatním. Udržujte odstup 20-30 kroků. To jsou fyzické předpoklady. Tím chce Kristus říct, že život není otázkou materiálního blaha. Materiální blaho je jen prostředek, něco jako pro žáky učebnice, tabule, písemné potřeby. Hospodin pro vás připravil malé i velké věci. Zeptejte se žáby, jak vnímá život. Řekne vám: „Přála bych si, aby nad močálem, kde žiji, poletovalo více mušek. A aby létaly nízko, abych je mohla lovit.“ A když ji vidíte, jak filozoficky hledí a mlčí, ona vlastně číhá, až se k ní muška přiblíží, aby ji mohla ulovit. Takový je její životní názor. Když po těch stupních stoupáme nahoru, nemysleme si, že se hned octneme na vrcholu vývoje. Mezi schody vývoje a cestou, ke které směřujeme, je ještě hodně daleko. Rozdíl mezi lidmi a anděly je tak obrovský a jejich nazírání se tak liší jako mezi pulcem, z kterého se vylíhla žába, a člověkem. Z pohledu andělů jsme ještě žabičky. Někdo řekne: „Nejsme snad stvořeni k podobě a obrazu Božímu?“ Ještě jsme nedorostli k této podobě a obrazu. Však se jen podívejte, co děláme. Abychom mohli říct: „Jsme stvořeni k podobě a obrazu Božímu“, museli bychom mít črty Boha. Jaké jsou Jeho črty? Jsou to Ctnost, Láska, Moudrost a Pravda. Ctnost vylučuje zlo, Láska vylučuje nenávist, Moudrost vylučuje nerozumnost, Pravda vylučuje lež. Jsou-li v nás tyto črty přítomny obzvláště výrazně, máme podobu Boží; nejsou-li výrazné, jsme ještě žabky. Nemám nic proti žábě, ona se musí živit mouchami. Ale proč je jí? Povím vám to. Protože moucha jako létající hmyz žije v určitém vyšším prostředí a žába také touží létat, tak chce přijmout vibrace mouchy a rozvinout je, aby i ona mohla létat. Proč vlk jí ovce? Aby se mohl stát mírný. Když se živíme dobrými věcmi, stáváme se dobří. Umělci udělali pokus. Měli hrát v roli ztělesňující ideální lásku. Jedli proto po dlouhý čas ovčí maso, protože tento druh masa podněcuje takové city. Také vlk má právo pojídat ovce, jestli se chce stát mírný. A nepochybně se tak i stane, protože dnes jsou vlci mnohem mírnější, než byli kdysi. Poznám, jestli lidé jedí ovce a slepice. Poznám, že jí ovčí maso, protože ho jí ten, kdo se chce stát krásný. Slepice jí, protože chce mít křídla jako andělé. Máte právo je jíst. Zlo není v jídle. Když někdo brání, aby se jedlo určité jídlo, je to z důvodu, aby se nepůsobilo utrpení tvoru, který je určen k jídlu. Říkám, že je můžete jíst. Musíte se jich však zeptat. Běžte do kurníku a chytněte slepici. Jestli nezakdáká, můžete ji zabít a sníst. Pokud zakdáká, nechte ji. Stejně tak ovce – jestli zamečí, nechte ji, chce žít. Zeptejte se, která ovce či slepice chce ve vás žít. Kristus říká: „Jsem živý chléb, a kdo se Mnou sytí, bude mít život věčný.“ Abychom pochopili slova Kristova, musíme se očistit - očistit svůj zrak, očistit svůj rozum. Náš rozum je překrásný nástroj, pokud víme, jak ho používat. Ale je velmi nebezpečnou zbraní, jestliže s ní neumíme zacházet. Když zoráte neoseté pole, abyste je pak oseli, je to vaše právo; jednáte přirozeně. Ale jestli zoráte už oseté pole, je to hloupost. Někteří lidé tvrdí: „Je třeba myslet kriticky, protože věda bez kritiky nemůže existovat.“ Myslet kriticky, ale jak? Kritika je jako chirurgie, abyste z lidského těla vyřízli nemocné místo, tomu rozumím. Taková kritika je užitečná. Ale vyříznout zdravé místo – tomu nerozumím. Není těžké být chirurgem, každý dokáže vzít skalpel a uříznout někomu nohu. Každý z vás by to dokázal. Ale jen málo je těch, kdo ví, jak takový zákrok provést správně. Abychom se to naučili, musíme si osvojit zákony Ctnosti a Lásky. Když mluvím o Lásce, neberte to tak, že hlásám Učení míru a pokoje. Člověk, který chce milovat, musí vyzkoušet ta největší utrpení na světě. Kdo netrpěl, nemůže zakusit onen Božský princip Lásky. Milovat Boha znamená být připraven se obětovat tak, jako se Bůh obětuje pro nás. Abyste Ho poznali, říkáte: „Hospodine! Dej, co potřebujeme.“ Jenže ve skutečnosti se nese z jednoho konce světa na druhý: „Dej, dej, dej!“ Nikdy nebyly peníze tak bezcenné jako dnes. Každý z nás dnes bere možná třikrát čtyřikrát větší výplatu, než brali lidé dříve. A přesto stále nemáme dost. Peníze jsou znehodnoceny, protože není nic, co by jim odpovídalo. Lepší by bylo, kdybychom si přáli žito, kukuřici, hrušky, jablka. Říkáte: „Hospodine! Chci být krásný, chci být bohatý.“ Chtěli byste vlastnit mnoho věcí, ale uvědomujete si, že by vám to přineslo neštěstí? Protože když se stanete bohatí, druzí budou myslet na to, jak vás o ně připravit. Abyste se ochránili, budete potřebovat lidi. Bohatí Američané si najímají tři čtyři osobní strážce, protože na každém kroku je chce někdo vydírat. Ale my potřebujeme ne bohatství, ale základní věci, které dělají život dobrým. Zanedbali jsme rozvoj svého srdce, a tak se musíme vrátit k základnímu principu – k jeho rozvinutí a zušlechtění. Zlo nehnízdí v rozumu, ale v srdci. Každý z nás by se měl zeptat svého srdce, co by si přálo. Naše srdce se mravně zkazilo naší vinou. Nesčetněkrát jsme ho přinutili, aby jako nějaká služka lhalo, vysílalo zlé myšlenky atp. Hospodin říká v Písmu: „Syne můj, dej své srdce.“ On poznává a vidí chyby lidí a nechce po nás nic jiného, než abychom Mu otevřeli své srdce a On do něho mohl vstoupit. Řeknete jak? Stejně, jako když otevřeme okno, aby do pokoje proniklo světlo. Je psáno: „Do pokoje, kam vniká světlo, lékař nechodí a nemoc nemá přístup“ neboli „Kam světlo nevchází, odtamtud lékař neodchází“. Stejně tak: „Do kterého lidského srdce vstoupil Hospodin, ďábel nevstoupí“. Hospodin je lékař v tomto slova smyslu. Běžný lékař přijde a řekne: „Musíš více jíst, musíš více pít, musíš to a tamto.“ A my trpíme, trpíme, až se celí zhroutíme. Často se podobáme velbloudáři, který putoval pouští s velbloudem, jenž už stěží unesl náklad. Vždy, když velbloudář našel na své pouti třeba liščí kožešinu, hodil ji nahoru na velblouda. Už ale bylo toho nákladu tolik, že velbloudu se podlomila kolena a celý náklad zůstal v poušti. Velbloud může na svých zádech unést jen určité množství nákladu. Velbloud – to jsme my. Jsme to my, kdo putujeme, a když vložíme na svá bedra více nákladu, než kolik můžeme unést, jednoho dne se zastaví náš rozvoj. Já vás nepřesvědčuji, abyste žili v chudobě, já vám doporučuji bohatství v trojím významu slova – nejen ve fyzickém, nejen v duševním, ale i v duchovním. Nebe si přeje takto bohaté lidi, protože mohou být štědří. Když Kristus říká: „Sbírejte poklady“, má tím na mysli právě takové poklady. Vkládejte tento svůj kapitál do Nebe, aby Bůh mohl ochránit před lichváři chudé lidi na Zemi. Andělé nepracují na našem spasení, my sami to musíme udělat. Máme pro to veškeré podmínky. Neexistuje zákon, že musíme být všichni stejně vzdělaní. Každý má znát tolik, kolik potřebuje. Někdo si naříká: „Můj mozek je maličký.“ Odpovídám: Když se nedokážeš starat o malého koně, jak se můžeš postarat o většího? Jestli máš malé srdce a nedokážeš ho řídit, jak můžeš řídit větší srdce, jež má větší přání? Co máme dělat? Není třeba myslet na budoucnost, ale v zájmu dobra využít všechna blaha, která nám přináší dnešní den. Protože dnešní den nám přináší i všechna budoucí blaha. Zákon říká, že Bůh, Který nám dal podmínky pro tento den, je dá i pro následující dny. Není důvod přemýšlet, co s námi bude v budoucnu. Můžeme zůstat klidní. Existují zákony, které regulují vztahy lidí. Dopustit se nějaké škody není nic svévolného. Stane se to podle stejného zákona, podle kterého vám každé neštěstí přinese požehnání a každá svízel odkryje nový horizont. Toto si můžete ověřit kdykoliv, a proto se nemusíte znepokojovat neštěstími, která vás mohou potkat. Někteří se mě ptají na politickou situaci v Bulharsku. „Co s ním bude?“ Proč se tak ptáte? Co by s ním mělo být? Bulharsko teď prožívá něco jako masáž – to je všechno. Trochu mu ubrali nákladu - je to pro něho nová zkušenost a dostalo úkol k vyřešení. Proč si nesedneme a rozumně nepopřemýšlíme o zákonech, které regulují život, ale hledáme viníky? Kdo je vinen, řekněte? Viníky teď nenajdete. Na vině je individuální život člověka. Jestli se člověk chce stát vládcem, je vinen. I ten, kdo chce vládce svrhnout, je vinen. Může nám být jedno, kdo je vládcem – jeden nebo druhý, třetí nebo čtvrtý, všichni jdou po stejné cestě. Neříkám, že si člověk nemá přát stát se vládcem nebo vládkyní. Ale komu? Sám sobě, svému rozumu, svému srdci, své vůli. Jak se vede vašim poddaným – vašim myšlenkám, citům a přáním? Podrobili jste si je? Dali jste si je v sobě do pořádku? Vy jako první dejte světu příklad. Jaký mohu být kazatel, když se obracím k lidem s pobídkou: „Buďte štědří“, a sám jsem lakomec? Když říkám: „Nekraďte“, a sám kradu? Když říkám: „Nelžete“, a sám lžu? Učitel, který učí lidi, musí být modelem – sám jít příkladem. Ježíš, když sestoupil, aby učil lidi, jim dal nejdříve model, a až si osvojíme Jeho Učení, svět se změní. Máme v sobě skrytou dynamiku, kterou neumíme využít, protože nevíme, jak pracovat. Byl jednou jeden trn, který vyrostl uprostřed silnice a zatarasil lidem cestu. Jak tak šli kolem poutníci, tloukli do něho svými holemi. Ale čím více do něho tloukli, tím více rostl, až se auta začala převracet. Bylo to neskutečné. Přišel kopáč a řekl: „Ukážu vám, co umím.“ A začal zpovzdálí podkopávat kořeny. Trn se zpočátku smál a myslel si: „Tolika lidem se nic nepodařilo udělat, a ty bys mě chtěl vyděsit?“ Ale kopáč kopal hlouběji, až si trn uvědomil: „Ten neřád našel moje slabé místo.“ Dokud i vy nepoužijete v sobě správné nářadí, trn se vám bude smát: „A já vyrostu ještě víc.“ To je alegorie, kterou je třeba pochopit. Kdo je ten kopáč? Přemýšlejte a najděte odpověď. Rádi se ujmeme role sudího. Například v občanské válce v Americe přivedli k soudu dva pachatele - jeden byl slepý a druhý bez nohou. Bylo jim kladeno za vinu, že kradli jablka. Zahradník je chytil a přivedl k soudci. Slepý se začal obhajovat: „Já jsem slepý, já jsem jablka nekradl. Jen jsem natáhl ruce a pár si jich vzal ze země.“ Beznohý říká: „Já jsem bez nohou, tak jak jsem mohl jít a krást jablka?“ Soudce se zamyslel a pak přikázal: „Pomozte beznohému na záda slepému“. A prohlásil: „Ten, kdo má oči, našel jablka, a ten, kdo je bez nohou, ale má ruce, je bral.“ A skutečně – tak se to i odehrálo. Takový je i člověk – každý má v sobě dvě bytosti: jednu slepou, druhou chromou. Když je Hospodin přistihne na místě činu, každá z nich se zapřísahá: „Já nic nevzal, ani jsem se nedotknul, já tam nevkročil.“ Ale Hospodin řekne: „Zvedněte jednoho na druhého“. A tak je rozsoudí. Kdo je ten bez zraku? Lidský instinkt. A ten bez nohou? Lidský rozum. Ti dva se domluví: „Pojďme něco vzít“. A zvednou se a jdou ukrást jablka. Když je chytí, jeden i druhý se brání: „Proč mě bijete? Já jsem nevinný!“ Ale vinni jsou oba. Potřebujeme evoluci. Očekávají nás větší blaha, ale musíme se stát dostatečně rozumní, dostatečně dobří, stát se dospělými, abychom mohli být pověřeni tímto dědictvím. Ty tři věci, které jsem uvedl – Ctnost, Pravda, Moudrost – jsou veliká bohatství. Když je budete vlastnit, budete zdraví a šťastní. Ptáte se: „Jak mohu Učení uplatnit v životě?“ Od nás se nežádá, abychom opravili svět. Svět je opravený, nejsou v něm nenormálnosti, vše běží podle určeného řádu. Víme, proč dochází k událostem, ať už přírodním nebo politickým. Není důvod obracet jejich tok. Jedno je však třeba – individuální náprava jedinců ve světě, ať už mužů nebo žen. Jestliže se napraví jedinci, napraví se i jejich děti – synové a dcery. Když se napraví oni, napraví se i jejich blízcí a celý svět sám od sebe. Jaký je kvásek, takové je těsto. To je princip, který ustanovil Kristus. A činy Krista směřují k tomu, aby se tak i stalo. Jako kukla pokračuje ve vývoji a přeměňuje se, tak se i svět pozvedne a změní k lepšímu. V dnešním světě panuje velký neklid, protože všichni, kdo se nedokážou zavinout do zámotku, se obávají blížící se zimy. Proměna musí nastat v našem rozumu, srdci a v naší vůli a až k té proměně dojde, pocítíme v sobě vnitřní sílu. Tehdy vejdeme ve spojení s oněmi vyššími bytostmi, které jsou pokročilé a jež nazýváme světci. Až s nimi vejdeme ve spojení, náš rozum se osvětlí, tak jako se osvětlí žákům mezi jejich učiteli. Světci jsou Učiteli lidstva a je třeba, abychom se jimi nechali všichni řídit. To oni učí svět, jak má žít. Vy ale řeknete: „Kde jsou ti Učitelé? Kam odešli? Nesetkáváme se snad s jejich podobou v církvi?“ Každá věc má svůj stín a podle něho můžeme předmět najít. Vaše přání jsou takovým stínem, vaše touhy rovněž. Chcete pochopit podstatu. Musíte jít podle zákona – od srdce nahoru k vašemu rozumu s myšlenkami na Boha. Jak si představit Boha? Třeba jako nejlepšího, dokonalého Člověka, v Němž není žádná zloba, žádná nenávist; Který miluje lidi, jako skutečný otec miluje své děti. Takový je vztah Boha k nám. Co myslíte, slyší nás teď? Slyší a pracuje v našich myslích. Dobrou náladu, kterou míváme každý den, míváme jen díky Němu. Tak jako nás Slunce dobře naladí, když vyjde, tak šťastné minuty v životě prožíváme díky onomu vnitřnímu Slunci, které nás zahřálo. I v duchovním životě je vycházení a zapadání. Ve zralém věku Slunce stoupá k poledni, ve stáří zachází, aby opět vyšlo. Hospodin vyjde v srdcích a myslích mnohých, ale pro mnohé nevyjde ani pak. Ti, v nichž Hospodin vyjde, pocítí Radost a Veselí, ale ti, pro které nevyjde, řeknou: „Pro nás je život neštěstí, smutek a utrpení.“ Musí počkat. Proč? Protože v jejich případě ještě nebyly vytvořeny podmínky k tomu, aby v nich vyšel. Kdyby v nich vyšel předčasně, bylo by to pro ně neštěstí. Lepší teď bude, když si odpočinou. Neříkám, že zemřou, to ani v nejmenším. Budu vám citovat jeden zákon. Když se mluví o zapadání, každý myslí na umírání. Co je vlastně umírání? Je to předpoklad. Každý z vás musel zemřít, aby mohl říct, co je to smrt. Zatím si ji jen představuje. V jednom svém díle Tolstoj popisuje, jak potkal pětaosmdesátiletého ruského řeholníka s bílým vousem a zeptal se ho: „Jaké byly důvody, že ses stal řeholníkem?“ A řeholník se rozpovídal o své minulosti: „Pocházím z knížecí rodiny. Když mi bylo mezi jednadvaceti a pětadvaceti lety, otec a matka mě chtěli oženit s jednou kněžnou. Stalo se, že jsem upadl do letargického spánku. Přišli lékaři a hledali mi puls. „Srdce se mu zastavilo, je mrtvý“, prohlásili a dali souhlas, aby mě pohřbili. Říkal jsem si: „Tak takhle vypadá smrt?“ Nemohl jsem se pohnout ani dát znamení, že žiju. Přichází snoubenka se svým otcem a slyším, jak ji vybízí, aby plakala: „Abys lidem ukázala, žes ho milovala.“ „Nikdy jsem ho nemilovala, miluji jeho bohatství“, odpověděla. A já si řekl, že jestli mě Hospodin vrátí na svět, začnu jiný život.“ Jak je těžké žít, a nemít možnost říct, že žiješ; vidět, jak všichni pláčou, a nemoci je potěšit, že žiješ!“ A kolik lidí je takto pohřbených! Není nic horšího než být pohřbený zaživa. Nejhorším neštěstím je být dny a měsíce v zemi, a nemoci se osvobodit od těla. Je to to nejhorší vězení – je to peklo! Kdybychom byli čistí, věděli bychom, kdy duše opustila tělo, a nikdy by nedošlo k takovému utrpení. Když lékař řekne, že nemocný není živý, lidé hned zareagují: „Zvedněte ho!“ Udělají mu krásnou truhlu a s písněmi a hudbou ho odnesou. Kam se poděla jejich láska? Tak vypadá láska bližních a společnosti. Někdo řekne: „Mám vás rád.“ Jak? Jako má kočka ráda myš? Nebo vlk ovci? I to je láska. Ale je to láska, kvůli níž svět trpí. Láska, kterou svět potřebuje, je taková, že druhé milujeme a pomáháme jim, aby byli šťastní, jako jsme my. Proto Ježíš řekl: „Ten, kdo ve Mne věří, bude dělat, co Já dělám. A kdo Mne miluje, zamiluje si ho i Můj Otec a přijde a udělá si v něm své obydlí.“ Ptáte se: „Co bude s Bulharskem?“ A já se ptám: Co bude s vámi? Nevíte, že si vás ďábel celého přivlastnil a prodal dokonce i vaši kůži. A vy se ptáte, co bude s Bulharskem. Bulharsko – to jste vy. Je třeba se modlit, aby vám Hospodin pomohl vypudit toho nezvaného hosta z vás, abyste zachránili sami sebe – svůj rozum a srdce. Ďábel je viník těchto utrpení. Je ale zbytečné se na něho zlobit. Já ho chválím v jedné věci – že je velmi pracovitý a neupadá do malomyslnosti. Vystrnadíte ho z jedněch dveří, a on vleze druhými. Když se mu něco nepodaří jedním způsobem, vyzkouší druhý, třetí, čtvrtý. To je jeho znamenitý a následováníhodný rys. I Hospodin říká: „Vezměte si z něho příklad.“ Je učitelem lidí, učí je a naučí všemu - když vám lže, lže, a vy mu nakonec řeknete: „Naučili jsme se tvým lžím a teď už nám nemůžeš zalhat.“ Kdosi řekl svému příteli: „Moji opici neobelžeš.“ I zašel přítel za opicí a začal před ní předstírat, že spí. Tak opice taky zavřela oči. Přítel toho využil a ukradl peníze. Hospodář se vrátil domů a pořádně opici natloukl. Podruhé už nechala oči otevřené, protože věděla, že by bylo zle. Na základě svých zkušeností v životě když přijde ďábel, řekněme mu: „Já mám oči otevřené!“ Když přijde utrpení, řekněte: „Ještě jsem neprošel celým procesem žitného zrna.“ A když se vaše myšlení a srdce promění a stanou krásné, dosáhnete obrazu a podoby Boží. Tehdy vás Bůh vzkřísí, tak jako Slunce vzkřísí zaseté žitné zrno. Beseda uskutečněná 5. dubna 1914, podle starého, Juliánského kalendáře 23. března 1914, Sofii. (Př. JG; IR)
  1. Зареди още активност